Povídky

Stojíš u okna, tvář nastavenou chladnému vánku. Přináší tvým uším pomalou kvílivou hudbu. Vzhlédneš a podíváš se na Měsíc.

,,Kolik lidí se na něj právě teď taky kouká?" Napadne tě.

Zavíráš okno. Bosýma nohama ťapkáš po chladných dlaždičkách. Usedáš zpět do nejtmavšího kouta, tvého nejoblíbenějšího místa. Jedině tam se cítíš jakž takž v bezpečí.

Schoulíš se do klubíčka. Rukama objímáš své studené nohy. Najednou slyšíš kroky. Přibližují se. Nenapadá tě, kdo by mohl v tuhle noční hodinu vyhledávat tvou společnost. Překvapeně se rozhlížíš po okolí. Někdo vchází. Nevidíš moc dobře. Víš však, že na sobě má dlouhý plášť. Něco svírá v ruce. Hlavou ti víří hrůzné myšlenky.

Napjatě očekáváš, co přijde. Ani nevíš, jak dlouho už jen tak sedíš. Začíná se k tobě pomalu blížit. Cítíš záhadné tajemno, které sebou přináší. Je stále blíž a blíž.

Natáhne k tobě ruku s podivnou věcí a zašeptá: ,,Avada kedavra."

Padneš mrtvá k zemi. Nevnímáš už nic, jen cítíš, jak se tvá mysl vzdaluje, jak tě vše opouští. Vše je tak rychlé a zmatené….

A pak… Nic.