Povídky

Na jednu stranu jsem se těšila za sestrou, ale na druhou stranu se mi nechtělo teď odjíždět, když už to vypadalo mezi námi tak nadějně.

"Pozdravuj Jane."

"Vyřídím."

Úzkostlivě mě pozoroval při mém dobalování.

"Kdy se vrátíš?"

"Ještě nevím. Uvidím jestli nebude chtít s něčím pomoci. Každopádně to vidím na měsíc určitě."

"Vypadáš krásně," tato slova mne dostala. Zastavila jsem se uprostřed cesty z kuchyně do obýváku.

"Děkuji," řekla jsem překvapeně a udiveně.

Odešel do práce a mě nechal doma s kufry a broukem v hlavě.

Může to mít ještě cenu? Ptala jsem se sebe samé.

Ve tři odpoledne byl čas pomalu se přesunout na letiště. Zastavila jsem si taxíka a on mi ochotně pomohl s věcmi do kufru. Bylo to od něj milé.

Na letišti to bylo smutné, tolik loučení, ale i vítání. Okamžitě jsem si vzpomněla na film Láska nebeská.

Čas kupodivu uběhl rychle a ve třičtvrtě na pět byl čas se přemístit do letadla, mělo ještě zpoždění.

"Allyson!!" Vykřikl nějaký hlas. Zamrazilo mne, může to být sen? Nebo halucinace? Třeba je to na někoho jiného. Šla jsem dál.

"Allyson! Stůj!" Teď už jsem se vážně zastavila a otočila se a tam stál MŮJ JOSH.

Upadnul mi kufr a já oněměle na něj zírala.

Došel až ke mně a nervózně se usmál.

"Nevím, co ti mám říct, teda vím co chci, ale nevím jak." natáhl ruku a vzal mou.

"Prostě to řekni," pobídla jsem ho napjatě.

"Moc mi chybíš, poslední dobou každý den jsem tě toužil políbit, obejmout a říct ti to všechno. Jenom pitomá pýcha a stud mi v tom zabránily. Přál bych si, aby všecko bylo jako dřív. Mrzí mě, že jsem ti ublížil a věř mi, že tě pořád miluju. Možná více, než předtím."

Ukápla mi slza štěstí. Objala jsem ho a konečně ho políbila.

"Já tě taky miluju. Jenže musím letět, slíbila jsem to Jane."

Smutně se podíval.

"Ale můžeš přiletět za mnou během pár dní. Co ty na to?"

"Přiletím," slíbil...