Povídky

Vyrazila jsem na poslední jídlo s Kennym, tentokrát to byla večeře. Tvrdil, že má pro mě překvapení. A já překvapení miluji!

Sešli jsme se v šest a šli jsme do velmi luxusní restaurace.

"Dneska platím já," oznámil mi významně.

Nevadilo mi to, když to bylo naposled, proč ne.

Při hlavním jídle to přišlo.

"Už to dál nesnesu," vyhrkl Kenny, "musím ti to říct hned nebo umřu!" A položil si ruku na mou.

Zmateně jsem se na něj podívala.

"Allyson, já tě miluju, miluju. Musíš se ke mně hned nastěhovat. Josh si tě nezaslouží, stejně se rozejdete."

V ten moment, jak to řekl o Joshovi, mi to došlo. Hlavou mi zaznělo: "Nechci se s ním rozejít, nechci! Vždyť ho pořád asi miluji."

"Kenny, vážím si tvojí upřímnosti, ale tohle nepůjde. Promiň." Zvedla jsem se a odešla domů za Joshem. Ještě jsem mu totiž neřekla, že mám během pár dní odletět.

Přišla jsem domů, ale on už spal. Zbytečně jsem utekla od večeře, jenže kdo ví, jak by to jinak dopadlo.

Už jsem se dozvěděla den odletu - zítra. Bylo to pro mě těžké začít se balit, aniž by Josh cokoliv věděl. Dneska večer už mu to musím říct. Ať se děje, co se děje.

Celý den jsem strávila uklízením a balením. K večeru dorazil a byl velmi udiven.

"Allyson? Co to...?" nebyl schopen říct slova.

"Nezlob se, nestihla jsem ti říct dřív, že na nějakou dobu jedu k sestře."

"K Ashley?"

"Ne, k Jane."

"Cože? Ale vždyť to jsou čtyři hodiny letadlem."

"Já vím."

Zničeně padl do křesla. "Kdy letíš?"

"Zítra v pět odpoledne."

"To máme zrovna důležitou schůzi kvůli rozpočtu firmy." Buď se mi to zdálo nebo v jeho hlase byl opravdu smutek.

"Já," zasekl se. zvedl ruku nahoru a chtěl se dotknout mé tváře. Jenže si to hned rozmyslel a dal ji dolů. Chvili jsme se na sebe dívali, aniž by kdokoliv něco řekl.

"S Kennym nechodím a ani jsem nechodila." Nevím proč, ale musela jsem mu to říct.

"S Kim jsem se rozešel, protože,..." nedokázal to říct.

Byla to zvláštní chvíle, oba jsme toužili říct tomu druhému své city, ale byl tam nějaký blok, přes který to nešlo.