3 Kapitola
"Sluší ti to," prohlásil Kenny, když už jsem alespoň trochu vypadala jako člověk.
Jenže jemu bych se líbila i kdybych byla v pytli od brambor, nebylo tajemství, že se do mě zamiloval. To už věděl každý člověk v baráku.
"Díky," poznamenala jsem suše.
"Pojď na oběd," vypadlo z něj najednou.
"Cože?" nechápavě jsem vyvalila oči.
"No jasný, nebudeš tu přece sama, potřebuješ mezi lidi a odreagovat se."
V tom měl chlapec pravdu. Nenechala jsem se dlouho přemlouvat. A navíc jsem si potřebovala zvýšit sebevědomí a s Kennym to jde dobře. Nejenom, že mi neustále lichotil, ale každá holka mi záviděla, protože Kenny byl fakt hezký.
Musím říct, že jsem se dobře bavila. Byl opravdu vtipný a pozorný.
Začal mě brávat na obědy častěji. Asi po třech týdnech nás čekalo nepříjemné překvapení opět v podobě Joshe a jeho kolegyně.
Tentokrát jsme se nemohli minout. Byli jsme ve stejném podniku na obědě.
"Allyson?" zvolal nevěřícně mé jméno.
"Joshi!" opáčila jsem odměřeně.
"Ty a Kenny? Od kdy?"
"Ty a Kimberly? Už dlouho, že?"
Zastyděl se, protože mu došlo, že už to vím nějaký ten pátek.
"Uvidíme se doma," zašeptal a rychle odešli.
Cítila jsem se uspokojeně.
"Jsi v pohodě?" přiběhl za mnou Kenny. Všecko věděl, řekl jsem mu to.
"Jo, díky," najednou mi bylo vážně dobře.
Šli jsme s Kennym nakupovat a užili jsme si spoustu zábavy.
Domů jsem přišla až večer a přistihla jsem Joshe na gauči s nějakou krabicí. Přišla jsem blíž a zjistila, že je to krabice s fotkama. Posadila jsem se vedle něj a beze slov jsem se přidala k prohlížení.
V ten samý okamžik jsme oba sáhli pro tu samou fotografii a dotkli jsme se. Podíval se na mě se smutnýma očima.
"Je mi to líto," zašeptal.
Zvedla jsem se a šla si lehnout. Nechtěla jsem o ničem mluvit. Ne dneska.
Byl přede mnou poslední týden volna. Rozhodla jsem se, že na nějakou dobu se přestěhuji ke své sestře. Letadlem to byly čtyři hodiny cesty. Šla jsem za šéfem, abych mu to oznámila.
"No Allyson, doufal jsem, že nastoupíte, ale jestli je to pro vás velmi důležité, buďte tedy na mailu."
"Děkuji," vděčně jsem mu stiskla ruku.
"Víte, v životě si uvědomíte, co je pro vás důležité, až když to ztrácíte."
Usmála jsem se a odešla.
Vyvstala mi otázka: Je pro mě JOSH dost důležitý?
niiice
(Alisss, 31. 12. 2010 19:53)